Na obsah

Dobré čtení odjinud: čísla, Sir Humphrey a Fukuyama o dobrém vládnutí

Sir Humphrey doopravdy

Jeremy Heyood: the other power in Downing Street: Víkendové Financial Times otiskly skvělý profil Jeremy Heywooda, nejvyššího britského úředníka, který zastává pozici “Sira Humphreyho” ze stejnojmeného seriálu. Text rozhodně stojí za přečtení - skvěle ukazuje jemnou rovnováhu mezi mocí politiků a úředníků a mezi rolí úředníka jako premiérova poradce (ne, pane premiére) a jako člověka zodpovědného za uvádění premiérových rozhodnutí do praxe (provedu, pane premiére). Na webu FT je třeba se zdarma zaregistrovat.

Statistika nuda je

The Economist tento týden píše o přešlapech politiků ve světě statistik a čísel - a mimo jiné i o Andrew Dilnotovi, někdejším šéfovi vlivného ekonomického think tanku IFS, který nyní zastává roli předsedy britské Statistical Authority, která mu dává pravomoc prostřednictvím dopisu praštit přes prsty kohokoli, kdo se veřejně dopustí zavádějícího nebo účelového zacházení s čísly - před nedávnem si vzal na paškál premiéra Camerona za to, že si spletl dluh a deficit. Časopis také varuje před neuváženým osekáváním sběru užitečných statistik. Podobný varovný prst zdvihá v Macháčkově výměně Daniel Münich. A konečně: Tim Harford se velmi břitce pouští do takřka nepoužitelné webové stránky britského statistického úřadu. S výhradami by to šlo přeložit a jen nahradit slova tak, aby se text vztáhl na prezentaci Českého statistického úřadu, i když se ji poslední dobou daří zlepšovat.

Strategie dobrá a zlá

Pro milovníky veřejných strategií doporučuji dva nedávné články, které vyšly v časopise BCG Perspectives:

Pro zajímavost dodávám, že jeden z autorů James Purnell je bývalý poslanec za Labour Party.

Dobré vládnutí, dobré praxe a Fukuyama

A na ještě akademičtějším ale o nic méně zajímavém konci světa doporučuji následující:

Many reform initiatives in developing countries fail to achieve sustained improvements in performance because they are merely isomorphic mimicry—that is, governments and organizations pretend to reform by changing what policies or organizations look like rather than what they actually do. In addition, the flow of development resources and legitimacy without demonstrated improvements in performance undermines the impetus for effective action to build state capability or improve performance. This dynamic facilitates “capability traps” in which state capability stagnates, or even deteriorates, over long periods of time even though governments remain engaged in developmental rhetoric and continue to receive development resources.

Thank You!

Your comment has been submitted. It will appear on this page shortly! OK

Yikes, Sorry!

Error occured. Couldn't submit your comment. Please try again. Thank You! OK

Leave a comment