Součástí počínající, ale zatím dost chaotické politické debaty o zákonu o úřednících je i zmatek ohledně toho, co vlastně je státní tajemník a k čemu je dobrý - následkem toho se ze zavádění pozice státních tajemníků dělá strašák jakýchsi “superúředníků”.

Jak jsem již psal jinde, v navrhovaném služebním zákonu je role státního tajemníka spíše slabá a do systému poněkud složitě zakomponovaná. Pro srovnání níže uvádím pár citací a odkazů k roli státního tajemníka (permanent secretary) ve Velké Británii.

Příklady a citace ukazují, jaké funkce může státní tajemník plnit a jaké jsou principy zakotvení této role v systému státní služby; tím se poodhaluje i povaha vztahu mezi politikem a “jeho” nejvyšším úředníkem, potažmo mezi politikou a státní službou. V obrysech lze tento popis aplikovat i na Nový Zéland, Austrálii a Kanadu.

Polopaticky: takto lze definovat roli následníků Sira Humphreyho (ve verzi z Jistě, pane ministře; po Bernardově povýšení, tedy v Jistě, pane premiére se z Humphreyho stal Cabinet secretary, tedy vládní tajemník, typicky šéf celé státní služby a hlavní úřednický poradce premiéra).

Z popisu role britského státního tajemníka je zřejmé, že český zákon o státní službě jen stěží přináší nějakého “superúředníka”, o kterém tak rádi mluví politici a novináři - a to britští státní tajemníci ve srovnání s jinými státy s výkonnými veřejnými institucemi nemají nijak výjimečně silné postavení.

K základním rolím vysokých úředníků

Moji kolegové před časem publikovali obsáhlou studii o odpovědnosti vysokých úředníků. Aby se dobrali toho, za co a jak jsou zodpovědní nejvyšší úředníci britských institucí, pokusili se rozebrat roli státního tajemníka na jednotlivé funkce - zde jsou:

• ‘principal policy adviser’ to the secretary of state

• ‘policy implementer’

• ‘manager of the day-to-day business’ of the department

• ‘financial control and propriety of spending’ within their department

Odpovědnost za veřejné peníze

K poslední funkci zmíněné výše je třeba vysvětlení: britský systém má jednu zvláštnost, a tou je role accounting officer - “hlavního úředníka zodpovědného za skládání účtů”. V této roli je státní tajemník odpovědný přímo parlamentu za veřejné peníze, které jeho ministerstvo spravuje. (Za ostatní věci je parlamentu zodpovědný pouze ministr a úředníci pracují formálně vzato jako jeho prodloužená ruka). Státní tajemník podepisuje účetní závěrku ministerstva a tím dává záruku za efektivitu veřejných výdajů. Pokud ministr trvá na provedení něčeho nehospodárného nebo silně riskantního,  státní tajemník mu v tom sice nemůže zabránit, může si ale vyžádat formální dopis, ve kterém ministr státnímu tajemníkovi přikáže dané kroky podniknout navzdory tomu, že státní tajemník ministrovi poradil opak. Dopis dostane na vědomí parlament a ministerstvo financí a úředník je tím zbaven odpovědnosti - a sílu tento nástroj využít mu dává právě jeho role accounting officer.

Více v publikaci mého kolegy o systému accounting officer.

K podpůrné a brzdné roli vysokých úředníků

Martin Donnelly, státní tajemník ministerstva průmyslu, inovací a vzdělávání Velké Británie (BIS) v projevu (video níže) o roli (a na obranu) nezávislé státní služby popsal, co mají kariérní vysocí úředníci, dělat, aby si získali důvěru ministrů - především tedy ve své roli coby hlavních rádců pro veřejné politiky:

Firstly not to do for one Minister what would not be done for another of a different party or outlook in the same situation. This Kantian approach allows whole-hearted commitment but stops short of indulging personal preferences or crossing the line into political polemic. Providing a convincing defence of government policy should be a core Whitehall skill; rubbishing the Opposition is not the function of permanent officials.

Secondly to avoid having to answer the question ‘why wasn’t I told that this might happen?’ by erring on the side of disclosure to Ministers of everything that might take place. This must include challenging optimism bias, without allowing that challenge to become an excuse for inaction. We know for example that the timescale of policy delivery is a key component of a successful policy and needs as much critical scrutiny as the policy itself. It also includes ensuring a thorough evidence base for policy options, and being transparent about the inevitable limitations of the evidence when time or other constraints require rapid decision-making.

Third to offer some advice that is not accepted. If Ministers are never challenged they are unlikely to be getting the best advice around an issue. If the boundaries of their views are not subject to scrutiny they may miss the opportunity to change their views as the evidence changes. The desire to please ministers is rightly a strong motivator of policy civil servants; but it needs to be tempered by challenge – which in my experience good Ministers expect and have a right to. Ultimately Ministers have the last word, so mutual trust requires the ability to offer conflicting views in the confidence that it will not erode that trust.

[youtube=www.youtube.com/watch?v=aXe6iNYhtuIamp;w=600]

Formální popis role

Britové začali zveřejňovat formální pracovní cíle státních tajemníků, které jsou základem jejich pracovního hodnocení.

Součástí dokumentu je i obecný popis role státního tajemníka - níže příklad z pracovních cílů státního tajemníka ministerstva dopravy:

Permanent Secretaries are responsible for supporting their Secretary of State on the implementation of the Government’s priorities in their Department and for responding effectively to new challenges. The Coalition Agreement and the Structural Reform Plans set out the Government’s priorities in detail.

Working to the Cabinet Secretary and Head of the Civil Service, Permanent Secretaries are collectively responsible for supporting proper and effective decision making and effective implementation of the Government’s overall priorities. They also have an individual responsibility to maintain the underlying capability and responsiveness of the departments they lead.

Permanent Secretaries are also responsible for the long-term health and stewardship of their Departments, in particular for ensuring the maintenance of an impartial Civil Service that commands the confidence of Ministers and MPs of all political parties. They have particularly to pay attention to the overall capability of their Departments, including through talent management, succession planning and the effective implementation of the Departmental Improvement Plan.

Philip Rutnam is also appointed by the Treasury as Accounting Officer with responsibilities to Parliament for financial management, value for money and the running of the Department as set out in Managing Public Money

Dále pak dokument obsahuje specifické úkoly a priority daného manažera, vázané na práci ministerstva.

Role státníha tajemníka podle interního manuálu

Pro silnější žaludky doporučuji i nedávno uniklý manuál o “indikátorech potenciálu pro roli státního tajemníka”. Je to plné manažerspeaku - sepsali to v roce 2009 najatí konzultatni - ale ačkoli se někteří politici čertili, že popis role státního tajemníka v dokumentu přesahuje ústavní zvyklost, ve skutečnosti je to popis docela přesný a názorně ukazuje, že státní úřady vyžadují efektivní řízení tak jako jiné organizace, a tedy i odpovídajíci lidi-manažery. Zde je věta, která způsobila kontroverzi:

Balances Ministers’ or high-level stakeholders’ immediate needs or priorities with the long-term aims of their Department, being shrewd about what needs to be sacrificed, at what costs and what the implications might be

(Bystrý čtenář si všimne, že toto se příliš neliší od oficiálního popisu zveřejněného v rámci pracovních cílů státních tajemníků.)

Pokud se mi to podaří, pokusím se brzy doplnit ještě podobné odkazy a výtahy k rolím vysokých úředníků jinde na světě. Namátkou Nový Zéland a Austrálie, ale částečně i Kanada, Nizozemí a některé skandinávské země mají relativně silné řídící struktury jak na úrovni ministerstev, tak na úrovni celé státní správy - často silnější než Británie.