Oprava opravy aneb jedna technická o politických náměstcích

A je to tu zas.

Prezident Zeman se pustil do politických náměstků v návrhu služebního zákona. Prý by neměli co dělat.

Petr Honzejk mu oponuje, ale bohužel mu ulítla fakta a částečně logika. Píše, že v Británii a Německu mají dva politicky jmenované státní tajemníky a že se nenudí. (Pro úplnost dodávám, že faktická stránka není gros Honzejkova komentáře.)

Když už se zase mlátíme po hlavě argumenty typu “dělají to v Tramtárii, tak můžeme taky”, dovolím si pár slov, abychom se zbytečně nemlátili po hlavě omyly.

Tak tedy: v Británii mají státního tajemníka na každém ministerstvu jednoho. Jmenovaný je tak nepoliticky, jak to jen jde - stálou komisí expertů. Dosud se vede debata o tom, jestli má ministr mít vůbec nějaké slovo ve výběru státního tajemníka vůbec nějaké slovo. V tom čísle jedna je kouzlo efektivity (řečeno s Bagehotem) britského řízení úřadů: Britové si uvědomili, že úřad není sbírka procedur a agend, ale důležitá a složitá organizace, která potřebuje řízení a vedení a zodpovědnost za ně.

V Británii taky mají kopu politických náměstků. “Vláda” ve smyslu ministři (Secretaries of State) a náměstci (junior ministers: Ministers of State a Parliamentary Undersecretaries) čítá zhruba 120 lidí, kteří jsou všichni členy Parlamentu - což pomáhá vysvětlit, proč jich je tolik: je to pro vládu nástroj, jak udržet Parlament na uzdě a vládnoucí stranu v lajně - v tom je zase kouzlo efektivity britského parlamentarismu. Není to ideální, ministrů je moc, moc často se s nimi šibuje pro uspokojení pravého nebo růžového křídla strany, ale co dělat většinou mají. O jejich roli v praktické realizaci vládní politiky jsme s kolegy psali nedávno.

V Německu mají někde jednoho, většinou ale více úřednických, čili odborných, státních tajemníků - to je obdoba odborných náměstků navrhovaných ve služebním zákoně. Krom toho tam existuje i Parlamentarischer Staatssekretär, tedy podle názvu také státní tajemník, jinak ale politik, vždy člen Bundestagu a spojka ministerstva se zákonodárným sborem. Pokud je mi známo, tak je tato role poněkud divně nastavena, čímž pádem tito lidé moc co na práci nemají a opravdu spoustu stojí, protože se na ně vztahují vládní (snad dokonce úřednické?) výsady co se týče penzí atd. To mám ale z druhé ruky - co je mi jasné, že s tímto nejsou Němci bůhvíjak šťastní, stejně jako s nastavením role opravdových státních tajemníků. Ti jsou zároveň politicky jmenovaní a ze státní služby neodvolatelní, čili odejde-li jejich ministr, oni typicky odchází na (dobře) placenou dovolenou. Krom toho, obecněji: chceme-li se mermomocí inspirovat Německem, čtěme Economist z tohoto týdne. (K německým reáliím budu expertům vděčný za doplnění či opravu).

Tolik k faktům. Pak je tu ještě ta logika. Političtí náměstci v českém systému mohou dávat smysl hlavně z jednoho (dobrého, ale zatím jen vysmívaného) důvodu: jako nástroj vzájemné kontroly koaličních stran. České koalice bývají relativně ideologicky rozličné a jeden ze způsobů, jak předcházet destabilizaci koalice v politické praxi je, světe div se, hlídání. V naší zkušenosti to máme bohužel spojené především s hlídáním penězovodů, ale v normálním světě političní náměstci dosazovaní koaličními stranami opravdu mohou pomoci udržet koalici pohromadě (též tady), tím, že svou stranu varují, když se ministr chystá provést něco, s čím by zbylé strany nesouhlasily. I proto si např. baltské země omezené množství politických náměstků při reformě státní správy zachovaly.

Aby tohle fungovalo, bylo by dobré tyto dvě vrstvy funkčně, pozičně i lingvisticky oddělit: na politické straně ministr a dva političtí náměstci se stejnou rolí jako dosud, plus na úřednické straně státní tajemník a jemu podřízení ředitelé sekcí. (Např. v britském modelu ministr (Secretary of State) šéfuje náměstkům a jemu se též z chodu úřadu zodpovídá státní tajemník; sekční šéfy pak řídí státní tajemník.) Nepolitičtí náměstci pro řízení sekce na stejné úrovni řízení jako státní tajemník a političtí náměstci, to je organizační nonsens.

Na to už je teď nejspíš pozdě. Aktuální debata ostatně se vede o tom, jak velký průšvih způsobí změny vzniklé kompromisem mezi vládou a opozicí, nikoli  o  věcech, které už v návrhu zákona jsou nezměněné několik týdnů; v tomhle nám pan prezident tu debatu moc kupředu neposunul. Brzy se tady k tomu vrátím. Ale kdyby při nadcházejícím vládně-opozičním flikování paragrafů v následujících dnech padlo oko i na politické a jiné náměstky, tak ano prosím, přepsat a napravit aspoň to nejhorší.