O stavu vládnutí (ad Česko 2030)

Česko, navzdory steskům, má svoji velkou strategii. Problém, jako u mnoha strategií, je v přijetí strategie mezi politiky a úřady - a proto pak i v implementaci. Zjednodušeně řečeno: cíle a opatření navržené v této střešní strategii jsou rozumné; problém je v tom, že reálná aktivita veřejných institucí často směřuje k jiným cílům nebo protichůdně.

Ale: jako vedlejší následek vzniku této strategie jsme získali jeden z nejucelenějších pokusů o pravidelné vyhodnocení toho, jak se Česku daří nebo nedaří posouvat se k vytyčeným cílům. A jako vedlejší efekt tohoto cvičení dostáváme docela dobrou mapu poznatků o vývoji v klíčových oblastech života. (A tím i upozornění na onen zádrhel, že se strategie a reálná činnost státu rozchází.)

První vyhodnocení právě probíhá (dotyčné dokumenty jsou nebo právě prošly meziresortním připomínkováním) a lidé z MŽP své poznatky prezentovali na Fóru udržitelného rozvoje, které proběhlo minulý týden. Garantům strategie je ke cti, že si k prezentaci každého tématu pozvali i expertní respondenty, kteří měli za úkol okomentovat draft hodnoticí zprávy a přidat svoje komentáře k tématu.

Sám jsem na konferenci vystupoval jako respondent ke kapitole Vládnutí. Dík patří Martinu Poláškovi za přizvání. Níže kopíruji svoje poznámky, kterých jsem se v těch pár minutách svého vstupu docela držel. Pod nimi pak je kompletní záznam online akce; za shlédnutí rozhodně stojí i diskuse k jiným kapitolám - jak prezentace MŽP, tak reakce respondentů.

Trochu nešikovné je, že zatím není k mání text zprávy - až se to změní, odkážu na něj.

Poznámky k vyhodnocení ČR 2030 a stavu vládnutí

Děkuji Martinovi a kolegům za přizvání a možnost přispět svými komentáři. Taky jim chci poděkovat za dobře odvedenou práci na zhodnocení vývoje v oblasti vládnutí - jak ještě rozvedu, nastavují tím férové a užitečné zrcadlo českým veřejným institucím.

Rád bych nabídl několik poznámek a provokací, o kterých soudím, že by mohly být užitečné jak pro publikum dnešní akce, tak pro tým ČR 2030 při jejich práci na zkvalitňování a vyhodnocování vládnutí v Česku. Dovolím si poznámky seskupit do tří okruhů. První je reflexe na samotný dokument ČR 2030 a jeho hodnoticí mechanismy ve světle první hodnoticí zprávy. Druhý okruh se týká bílých míst, která zatím v poznání vládnutí v Česku prizmatem ČR2030 zůstala a která by stálo za to vyplnit. A zatřetí si dovolím několik poznámek k rozvoji vládnutí v kontextu pandemie Covid-19.

1. ČR 2030

• První hodnoticí zpráva ukazuje, že cíle ČR 2030 v oblasti vládnutí jsou smysluplné a užitečné, stejně jako způsob vyhodnocování toho, co se v oblasti daří a nedaří.

  • Pozná se to podle toho, že hodnoticí zpráva není výčtem proběhlých aktivit bez vazby na skutečné výsledky, jak tomu bývá u mnoha českých strategií a reportovacích cvičení s nimi spojených.
  • Pozná se to taky podle toho, že hodnoticí zpráva ukazuje na oblasti, kde se něco nedaří. V tom je možná výhoda zvláštní pozice této strategie, kdy její implementaci má na starosti ledaskdo, jen ne její gestor.
  • Zvláště cenné je, že ČR 2030 pracuje s pojmem vládnutí, nikoli veřejná správa, a ve snahách o porozumění problematice se tedy dotýká nejen fungování veřejného sektoru, ale i dopadu širšího rámce demokratického dění, včetně např. voleb, důvěry v instituce a inkluzivity politických procesů.

Z těchto všech důvodů je ČR 2020 lepší podklad k veřejné diskusi o kvalitě vládnutí než většina vyhodnocení veřejných strategií v této oblasti. Já se teď pokusím o několik provokací, jak udělat ČR2030 ještě užitečnější a relevantnější v dalších letech.

2. Co by šlo lépe/vyplnit bílá místa

Ať už potenciální úpravou cílů nebo způsobu vyhodnocování

• Vzít pojem vládnutí ještě víc vážně a ještě více se zajímat o dění mimo veřejné instituce, popř. jak dobře stát vytváří podmínky pro to, aby se na zkvalitňování vládnutí mohli podílet i aktéři mimo stát

  • např. silným tématem ČR 2030 i detailnějších koncepcí je práce s daty a jejich sdílení; současná situace ukazuje, že významný příspěvek k řešení veřejněpolitických problémů mohou přinést i aktéři mimo stát - akademici, dobrovolníci atd., a to právě tím, že budou moci pracovat s veřejnými daty. Zpráva se toho částečně dotýká zmínkou o aktivitách v oblasti otevřených dat, ale bylo by dobré zajímat se o to i na úrovni výsledku, tj. zda opravdu jsou např. zda akademici mají od státu k dispozici taková data

    • u dat existuje několik motivací k jejich zveřejňování: transparentnost, podpora komerčních využití, a podpora efektivity vládnutí - u nás klademe důraz na první a druhé, méně na to třetí

  • to stejné platí i v jiných oblastech, kde např. kýženou schopnost občanů aktivně se podílet na demokratických procesech často posilují aktéři z řad občanské společnosti. Je pochopitelné, že zprávan nemůže pojmout dění napříč všemi doménami společnosti, ale v některých oblastech by to stálo za zvážení.

• Tři poznámky k inkluzivitě. Je ke zvážení, zda rozšiřit pojem inkluzivity vládnutí

  • zajímat se i o schopnost veřejné správy vyhodnocovat dopady svých politik na různé skupiny lidí, včetně např. analýzy distributivních dopadů fiskálních politik, které často nejsou běžnou součástí materiálů.
  • Stejně tak by bylo zajímavé se zajímat o zapojování různých skupin uživatelů do tvorby/reforem konkrétních veřejných služeb - to jsou cesty, které umožňují zvyšovat inkluzivitu vládnutí na úrovni konkrétního kontaktu občana se státem. A nás by mělo zajímat, jestli jsou tyto cesty využívány. Tedy nejen participace a deliberace při tvorbě politik, ale i zapojení uživatelů při tvorbě služeb. (Zpráva některé světlé příklady zmiňuje v kontextu inovací; do budoucna bychom se měli zajímat, nakolik s e tyto dnes u nás inovativní postupy stávají běžnými.)
  • Zpráva správně upozorňuje na nutnost zajímat se o inkluzivitu vládnutí v kontextu digitalizace; tady doplňuji, že toto téma začne být ještě palčivější v momentě, kdy stát přistoupí ke skutečné automatizaci veřejných služeb - pak se budeme muset zajímat i o inkluzivitu, potažmo nestrannost a nediskriminační fungování algoritmů a umělé inteligence.

• A poslední oblast, kde by proces vyhodnocování kvality vládnutí v ČR 2030 mohl udělat velkou službu, pokud by se ho podařilo mírně rozšířit. Většina českých veřejných strategií postupuje v lepším případě tak, že popíše problém a následně vrší možná řešení. U těch kvalitnějších se lze dobrat aspoň vazby mezi problémem a řešením, často ale není vidět analýza příčiny daného problému. V oblasti veřejné správy se pak typicky setkáváme s řešeními, která se dlouhodobě buď nedaří realizovat, nebo nikam nevedou. Typickým opatřením uvnitř VS je “vyškolíme lidi” / “stanovíme někomu povinnost”. Příčiny dysfunkcí ve vládnutí jsou ale často v makrostrukturách vládnutí, v institucích, které jsou mimo veřejnou správu, případně rovnou ve sdílených myšlenkových vzorcích. Alespoň část těchto příčin by stálo za to prozkoumat a pokusit se ukázat možnosti řešení: například diagnóza popsaná v předkládané zprávě měla budit otázky ohledně struktur řízení úřadů - tedy makrorámci služebního zákona - nebo o rozhraní mezi politickým a úředním rozhodováním, tedy rolích politických kabinetů, procesu sestavování programového prohlášení atd.

3. Vládnutí a COVID-19

A nakonec pár poznámek v vývoji vládnutí v Česku v kontextu Covid-19. Pokusím se vynechat ty zjevné, které by člověka napadly při čtení zpráv, i ty co už zmínil Martin.

1. Nutnost efektivního strategického plánování i ve smyslu strategické agility - schopnosti přestát výkyvy, reagovat na změny atd. Obávám se, že většina stávajících rámců, které k posilování strategického řízení veřejná správa používá, tento aspekt nepojímá.
2. Role dalších aktérů ve vládnutí: jejich důvěry ve vládu, jejich schopnost a ochotu akceptovat rozhodnutí veřejné správy, to, jak jim stát umožní podílet se na řešení problémů - ať už jsou to akademici, dobrovolníci, firmy. Příležitostí je zrekapitulovat těch posledních pár měsíců a pokusit se přijít na to, jak stát může účast na vládnutí a řešení veřejněpolitických problémů umožnit širšímu spektru aktérů - aby v budoucnu účast nevládních aktérů nebyla jen následkem a symbolem selhání, ale naopak známkou fungujícího systému vládnutí i za hranicemi veřejných institucí.
3. Covid ukazuje, jak důležité je uvažovat o dopadu vládních politik a opatření na různé skupiny osob - a dosavadní vývoj taky ukazuje na důsledky nerovných dopadů minulých rozhodnutí. Důležité to bude i v kontextu poCovidového rozpočtového šetření, které přijde. Tam bude nutné, aby stát uměl vyhodnocovat distributivní dopady svých rozhodnutí, především těch fiskálních.
4. Šetření taky dopadne - a do jisté míry už dopadá - na samotné veřejné instituce. Důležité bude, aby veřejný sektor nereagoval tak, že seškrtá tzv. zbytné věci - což jsou často právě ty, které v delším horizontu přinášejí kvalitnější fungování institucí - a nedělal to nejnutnější stejně, jen v menším rozsahu a ve větším stresu. Rozpočtová restrikce by se měla stát impulzem k reformě a inovaci - je to těžké, ale mezinárodní zkušenosti ukazují, že to je možné.

Videa

První část (odkaz)

Druhá část (odkaz)