Čtení na neděli: Pepek námořník, Albert Hirschman a odpolitizování úřednictva

Inspirace pro reformátory státní správy

Jak zajistit profesionalitu státní správy?

• Britský nejvyšší kontrolní úřad (NAO) se pustil do stavu nejvyššího úřednictva. Doporučuji přečíst alespoň executive summary. Zpráva sama dává nahlédnout do toho, jaké informace britská státní správa (úřad vlády) má o svých seniorních úřednících - kdo jsou, co umí, co mají za sebou, koho lze kam povýšit - což je mimochodem předpoklad jakéhokoli kariérního systému, který by umožňoval povyšovat stávající úředníky bez výběrových řízení. NAO hořekuje, že stávající informace stojí za houby - kéž by byly v Česku nějaké známky toho, že Ministerstvo vnitra nebo Úřad ví o státních úřednících aspoň to, co ví britská vláda o svých.

• V reakci se objevily podnětné úvahy o tom, že seniorní úředníci často pykají za vrtkavost svých politických pánů, a o tom, jak výkonnost státní správy podpořit radikální reformou.

Jak zajistit odpovědnost úředníků a přitom neohrozit jejich politickou nezávislost?

• Britský think tank IPPR publikoval studii, objednanou britskou vládou, která zodpovídá na otázku** jak nastavit vztah mezi ministry a vysokými úředníky**. Zpráva může sloužit jednak jako mustr, jak o těchto problémech uvažovat, jednak jako zdroj informací o tom, jak vztah mezi úředníky a ministry funguje v několika dalších zemích (mj. Kanada, Švédsko, Francie, Singapur). Je zde i diskuse ministerských kabinetů a poradců.

• Podobné tematické i geografické území pokrývá i text mých kolegů.

K oběma publikacím se brzy vrátím v podrobnějším postu k problematice odpolitizování státní správy. Ta je jednou z největších slabin současného vládního návrhu zákona o úřednících.

A jak zajistit, aby státní správa uměla dělat to, co veřejnost potřebuje?

• Vláda  australského federálního státu Victoria si položila otázku “Jak má vypadat státní úředník 21. století?" Skvělá inspirace pro kohokoli, kdo chce reformu státní správy začít zodpovězením otázky, k čemu vlastně státní správa je a co po ní chceme

• Na Novém Zélandu prosákl na veřejnost audit realizace velké reformy státní správy. Ministři a úředníci nejsou nadšeni, ale veřejnost a experti mohou nahlédnout do úskalí radikálních reforem mašinerie státu.

• Americká federální vláda se pustila do důkladné generálky poskytování služeb online. Základnou každé takové snahy musí být rozumný přístup k tomu, “jak státní správa dělá IT”. Tohle video to vysvětluje výborně ve 3 minutách.

[youtube=http://www.youtube.com/watch?v=02__3UTqXmU]

Inspirace (a zábava, popravdě) pro policy makery a policy analytiky

• Šokující odhalení! Nesmrtelná story o Pepkovi námořníkovi a o tom, jak zdravý je špenát, vznikla následkem chyby v desetinné čárce.

• Pozor na vyvozování velkých závěrů z malých čísel ve velkém množství dat: Declan Gaffney velice zábavně rozstřelil studii jednoho think tanku, který tvrdí, že v Británii objevil “pouště bez mužů”, kde údajně spousty dětí vyrůstají bez mužských vzorů nejen v rodině, ale i ve svém fyzickém okolí obecně. Problém je v tom, že výzkumníci počítali velice malé oblasti v datech ze sčítání lidu (někdy až na úrovní několika domů), kde je z nějakého důvodu nízký podíl mužů v populaci, a vyvodili z toho silné závery. Skvělé čtení o tom, jak nedělat aplikovaný společenskovědní výzkum.

• Jonathan Portes, šéf think tanku National Institute for Economic and Social Research, recenzuje nedávnou knihu Davida Goodharta (mj. editora časopisu New Statesmen, na jehož webu visí text zmíněný výše). Goodhart popisuje, jak imigrace rozbíjí britskou společnost. Portes velice jasně ukazuje, kde kniha stojí na důkazech, kde na dojmech, a kde si sama protiřečí. Dobrý příklad toho, jak může vypadat text experta, který je podložený a přesný a zároveň čitelný. Watch this space - LRB, kde recenze vyšla, brzy otiskne i reakci autora knihy.

• Bulvár občas dá do titulku nesmyslná čísla ne proto, že si je vymyslí, ale protože sami akademici čísla podávají tak, že je ani mnozí experti neumí správně interpretovat. Davis Spiegelhalter, cambridgeský specialista na riziko a pravděpodobnost, vysvětluje, jak fungují “odds ratios” (pomůže mi někdo prosím s českým termínem?) a proč jeden britský bulvární deník popsal riziko vedlejších účinků léku na snižování cholesterolu jako 20% místo 2%.

• Stejný David Spiegelhalter stojí za webem The Norm Chronicles (web doprovází stejnojmennou knihu), který ukazuje, jak lze smysluplně prezentovat rizika různých negativních jevů - jak moc mi zkrátí život, když si každý den dám tři drinky? A jak to srovnat s rizikem, že se mnou spadne letadlo?

• Průvodce nerda rizikem v podělané (upršené) Británii: včerejší Financial Times otiskly článek o tom, jak uvažovat o pravděpodobnosti a nejistotě

In the old days, when economists did less maths, they drew a distinction between risk and uncertainty. Risky outcomes can be calculated with numeric probabilities. With uncertainty, we just don’t know. The crisis happened in part because banks conflated risk with uncertainty – what John Maynard Keynes called the “dark forces of time and ignorance which envelop our future”.

Nerdy wonky četba o ekonomické historii a všem co s tím souvisí

Vyšel životopis nedávno zesnulého Alberta Hirschmana, nobelisty, ekonoma s velmi širokým záběrem a podle biografie taky nesmírně zajímavého člověka, jehož příběh je odrazem dvacátého století. Cass Sunstein napsal recenzi.

Hirschmann, který vyrostl v meziválečném Berlíně, toho dost stihl ještě před začátkem akademické kariéry: před válkou pomohl dostat z Francie Hannu Arendt a Marca Chagalla; následně z Francie sám došel pěšky do Španělska - s Montaignovými Eseji v batohu; působil jako překladatel při poválečném tribunálu s německými válečnými zločinci; a podílel se na vzniku Marschallova plánu. Kromě ekonomie (schématem Exit-Voice-Loyalty počínaje a Hirschman-Herfindahlovým indexem konče) Hirschman napsal i knížky s mnohem širším dopadem na uvažování o společnosti - o politické argumentaci, o účasti na věcech veřejných a o protestních hnutích.